Křižovatky života - Petr

Když jsem nastoupil do školy, bylo to jiné než na co jsem byl zvyklý. Nejdivnější bylo,když jsem nastoupil do 1.B. Šli jsme tam za jiného Petra. V 1.A jsem si sedl do lavice a dostal jsem učebnice a sešity.Další dny jsme si hráli s hračkami co tu byly, až do dne, kdy se Aďa zeptala, kdy se budeme učit. A tak to celé dostalo pořádné obrátky. O první třídě si myslím, že to bylo spíš "seznamte se" a takové věci.

Druhá už byla o něco jiná. Znali jsme se jeden rok, až na to, že Sandra propadla a my poprvé viděli Jessicu. Nejvíce se bavila s holkama. No, druhá třída byla fajn.

Ve třetí jsme mezi sebou soupeřili, ale byly i hezké chvíle.Ve třetí jsem začal mít rád bezobratlé živočichy.

No a teď čtvrtá. Víte, ve čtvrté také přišli noví lidé Venca, Saša, Danek, Bára. A taky jsme se hodně upevnili jako kolektiv.

No a teď přítomnost 5.A. Z mého pohledu jsme se od sebe začali vzdalovat. Už nejsme tak sehraní. Někteří by pro druhého moc neudělali. Někteří jsou třeba tací, že jim něco řekneš a za chvíli to ví všichni. Ale jsou i lidé, kterým se dá věřit. Můj dobrý kamarád Matouš je jedním z nich. I když jsme měli v první třídě dost rozbrojů. Před chvilkou, asi před měsícem, jsem zjistil, že jde na gympl. Trochu mě to štvalo, ale přeju mu hodně štěstí a navíc je to jeho život. Jinak se mi zdá, že dalton je lepší než normál. Sice je to těžké, ale psali jsme dvě ročníkové práce, takže snad jsme připraveni na cokoliv.

Můj pohled do budoucna je spíš stresující. Najedeme na normální výuku a nebudeme vědět, která bije. Myslím, že náš kolektiv to nepřežije, a že to tak drželo jen díky paní učitelce.